zápach

See also: zapach

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech zápach.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzaːpax]

• Audio:

  (file)

Noun

zápach m inan (diminutive zápašek)

1. stench, reek (unpleasant smell)

   Synonyms: puch, smrad

   Antonym: vůně

Declension

Declension of zápach (velar masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	zápach	zápachy
genitive	zápachu	zápachů
dative	zápachu	zápachům
accusative	zápach	zápachy
vocative	zápachu	zápachy
locative	zápachu	zápaších
instrumental	zápachem	zápachy

Further reading

• “zápach”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zápach”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zápach”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)

Old Czech

Etymology

Probably coined by Klaret, not attested elsewhere. Analyzable as a deverbal from zapáchati. First attested in the 14th century.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈzaːpax/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈzaːpax/

Noun

zápach m inan

1. stench, reek (unpleasant smell)

Declension

Declension of zápach (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	zápach	zápachy	zápaši, zápachové
genitive	zápacha, zápachu	zápachú	zápachóv
dative	zápachu	zápachoma	zápachóm
accusative	zápach	zápachy	zápachy
vocative	zápaše	zápachy	zápaši, zápachové
locative	zápašě, zápachu	zápachú	zápašiech
instrumental	zápachem	zápachoma	zápachy

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: zápach

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “zápach”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění