zavinit

Czech

Etymology

From za- +‎ vinit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzavɪɲɪt]

Verb

zavinit pf

1. to cause, to be responsible for

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zavinit, zaviniti	Active adjective	zavinivší
Verbal noun	zavinění	Passive adjective	zaviněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zaviním	zaviníme	—	zaviňme
2nd person	zaviníš	zaviníte	zaviň	zaviňte
3rd person	zaviní	zaviní	—	—

The verb zavinit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zavinil	zavinili	zaviněn	zaviněni
masculine inanimate		zavinily		zaviněny
feminine	zavinila		zaviněna
neuter	zavinilo	zavinila	zaviněno	zaviněna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	zaviniv
feminine + neuter singular	—	zavinivši
plural	—	zavinivše

Derived terms

• zavinění
• zaviněný

 

Further reading

• “zaviniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zaviniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zavinit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)