Life becomes bearable only when one has come to terms with who one is, both in one's own eyes and in the eyes of the world.

Tyto ženy přinesly do jejich života okouzlení prvních lásek a všechno to, co láska znamená: touhu, žárlivost a rozpolcené osamění. Ale za ženami, rolí a světem se tajil cit, který byl silnější než všechno ostatní. Tento cit znají pouze muži. Jmenuje se přátelství.
(s. 50)

„Arabský hostitel tedy zapíchl berana a v tu chvíli tento postarší muž v bílém burnusu, na který neukápla jediná kapka krve, opravdu připomínal orientálního velekněze při obětování. Oči mu ale zářily, na okamžik omládl, a všude okolo se rozhostilo hluboké ticho. Seděli kolem ohně, sledovali gesto zabití, zablýsknutí nože, zmítající se beraní tělo, proud krve, která vytryskla, a oči zářily všem. A tehdy jsem pochopil, že tito lidé ještě žijí zabíjení zcela nablízku, krev je pro ně známá látka, zablesknutí nože právě tak přirozený úkaz jako ženský úsměv nebo déšť. Pochopili jsme - myslím, že to pochopila i Kristína, protože tehdy podivně zmlkla, zrudla, potom zbledla, ztěžka dýchala a odvrátila se, jako by byla mimoděkou očitou svědkyní nějaké vášnivé a smyslné scény - že v Orientu ještě znají posvátný a symbolický smysl zabíjení a znají i jeho tajný, smyslný význam ... Ty temné, ušlechtilé obličeje se totiž všechny usmívaly, špulily ústa a s uchváceným úsměvem hleděly před sebe, jako by zabití bylo něco horce příjemného jako polibek. Tak to bylo. My jsme ovšem lidé ze Západu," řekne jiným tónem, poněkud mentorsky. "Jsme lidé ze Západu, nebo alespoň jsme sem přitáhli a usadili se zde. Pro nás je zabíjení otázkou práva a morálky nebo otázkou lékařskou, určitě však něco, co je povoleno nebo zakázáno, naprosto přesně popsaný úkaz velkého morálního a právního systému. Zabíjíme také, jenže složitěji; zabíjíme, jak to předepisuje a povoluje zákon. Zabíjíme, protože bráníme vznešené ideály a uctívané lidské hodnoty, zabíjíme, abychom uchovali řád lidského soužití. Jinak to ani nejde. Jsme křesťané, cítíme se provinile, vychovala nás západní vzdělanost. Naše historie je až 'do našich dnů plná sérií masových vražd, o zabití však mluvíme se sklopenýma očima a nábožným, káravým tónem; nemůžeme jinak, toto je naše role.
(s. 96-98)

Zakloní se v křesle a nemohoucím a smířeným pohybem skloní hlavu do dlaní jako člověk, který něco pochopil a pochopil i to, že proti zákonům lidského charakteru nikdy nic nezmůže.
(s. 136)